Homosexualita - Genog

Přejít na obsah

Homosexualita

Volné myšlenky

Sexuální odlišnost jako nový životní styl

 Před několika dny, jsem se zúčastnil internetové diskuze na téma adopce dětí homosexuálům. Narazil jsem na jeden primitivní argument, že je to jen pro jejich dobro, myšleno pro dobro dětí. Namítl jsem, je v tomto případě můžeme děti dávat k adopci i medvědům. Na druhý den se dívám a zjistím, že jsem přijal nabídku přátelství od Medvídek Petr. Rozhodně to není moje práce, takovýto ksicht a navíc takového mešuge bych si mezi přátele nedal. Každopádně je mi jasné, odkud fouká a že jsem se někoho „dotknul“. A to je dobře! I ta sestava diskutujících, především nohsledi z okolí samozvaných „elit“ jasně nasvědčuje, co mi chtějí sdělit.
 Facebook pořádá hon na falešné profily a blokuje za porušování jeho pravidel komunity, na druhou stranu podporuje stalking a šikanu. Najímá trolly a jakousi svou privátní policii a snaží se za pomocí psychického teroru vychovat své uživatele, kteří mu svěřili důvěru a poskytli mu svá data, z kterých ekonomicky profituje. Jak je možné, že se někdo nabourá i přes silné heslo na něčí účet a dělá si s profilem, co se mu zlíbí? Jediný, kdo to dokáže je sám Facebook, protože jen on zná hesla, nebo způsob, jak se na cizí profil dostat a tím s ním manipulovat.

 A teď něco pro ty, co mne stalkují a pronásledují za můj názor:
 Tím svým pravém na adopci homosexuálů, dělají z dětí jen jakousi věc, na které si dávají jakési své vykonstruované morální právo je dávat těm, o kterých si myslí, že na ně mají právo. Ne, nemají! Nikdo nemá na cizí dítě právo a to už jen proto, že je to ještě bezbranný, lehce zranitelný a zmanipulovatelný člověk. Právo na člověka, nebo na dítě a tím ho vlastnit, bylo někdy ve středověku, dnes možná snad u nějakého zapomenutého kmene v Africe. Jestli má dítě právo na domov, tak ano, ale jen v případě, že bude vyrůstat v prostředí, které nenaruší jeho další vývoj.
 Co vám takové dítě řekne za cca 15 let? Je empiricky dokázáno, že děti napodobují své rodiče, své blízké okolí, že získávají jejich návyky a celkově jsou jejich obrazem. Naproti tomu není vědecky prokázáno, že děti v homosexuálních rodinách budou heterosexuální, že budou duševně zdravé a morálně empatické k lidem heterosexuální orientace. Vzhledem k prvním argumentu je to víc než málo pravděpodobné. Každý opačný „výzkum“ je jen domněnka, nebo teorie, která nemá žádný důvěryhodný vědecky ověřený základ. Co když budou napodobovat své "rodiče" a budou trpět taky duševní poruchou zvaná homosexualita? Co když budou mít ještě větší problém se svou orientací a nebudou sami vědět, kam patří, protože budou vyrůstat v prostředí, které se příčí jeho pudu? Na tyto otázky neexistují odpovědi, jen jakési teorie, pravděpodobně od úchylných, nebo úplatných pseudovědců. Budeme to řešit tak, že jim dáme další nálepku, jako například dubiussexal a například co dva až čtyři roky si změní pohlaví, podle toho, jak se budou zrovna cítit, aby byl podle perverzních sociologických konstruktů spokojený a "šťastný"? Je to opravdu to, co jim pomůže?!
Tohle všechno jsou nebezpečné sociální experimenty. Neměli bychom zapomenout, že člověk se v souladu s přírodou dostal na vrchol evoluce především díky schopnosti se rozmnožovat a to homosexualita jaksi nepřipouští. Proto jiná orientace než heterosexuální není normální. A to co je v rozporu s celkovým vývojem daného rodu, není normální a tím je pro zdravý vývoj dítěte nebezpečné. To, že má někdo šest prstů na levé noze, nebo od narození jen jednu ledvinu, je anomálie, která se bohužel někdy stává, ale rozhodně to není žádoucí stav plného zdraví. A tak je to i sexuální orientací, deviacemi a jinými odchylkami od normálu a není možné to brát jako zdravou a tedy společensky prospěšnou normu.
 Zastánci adopce pro homosexuály argumentují taky například tím, že to dětem neublíží v jejich vývoji. Ovšem důkazy k tomu chybí. Na druhou stranu se ví, že jsou děti snadno ovlivnitelné. Je empiricky prokázáno, že člověk je tvor přizpůsobivý a čím mladší je, tím adaptace probíhá snáze. V praxi to tedy znamená, že jestliže budou děti dávány k adopci homosexuálům, je víc než pravděpodobné, že nastávající generace bude v těchto svazcích pokračovat. V takovém partnerství nejde totiž jen o sexualitu, ale taky určitý komfort. To znamená, že se lidé navzájem intině potřebují, ale nechtějí, aby z toho vznikaly další závazky, které by je společensky omezovaly.
 Vznikají různé organizace a hnutí pro sexuální menšiny, jako ochrana a propagace zvrácené deviace. Tímto se snaží je nejen legalizovat, ale
především normalizovat a začlenit do společnosti. Mezi ně patří především zoofilie, pedofilie a bigamie. Navíc díky populistické vlně práv sexuálních menšin a zavádění zvrácených genderových vzorců, jsou dávány do popředí, jako výjimeční a pro společnost prospěšní, dokonce prospěšnější, než tradiční monogamní, heterosexuální výchova. Těmito novými paradigmaty je snaha docílit sterilní komunitu a za pomocí podpůrných fondů ji dále rozšiřovat na celou společnost. Celé tohle šílenství o sexuálních menšinách vzniklo z úmyslné falešné představy, že jsou omezovány a šikovány heterosexuální většinou. Ovšem tato komunita se vyčlenila sama, hlavně díky obsesemi na veřejnosti, kdy se násilným a až nevkusnými provokacemi snaží vytvořit dojem normálnosti, přirozenosti a důležitosti. U většinové zdravé populace, zastávajíc tradiční partnerské a sexuální hodnoty tím vyvolávaly vlny pobouření a nesouhlasu a to bylo bráno jako averze a nepochopení jejich komunity. Byli obviňování z předsudků a pseudovědeckými výzkumy byli ujišťování o tom, že jsou jen jiní ale přitom naprosto normální. Byl to vlastně útok na tradiční hodnoty a ten stále trvá.

A hlupáci, co se vysmívají těm, co v tomto případě se odkazují na přírodu, by se měli sami víc o přírodu zajímat, protože člověk je i přes fakt, že je na vrcholu evoluční hierarchie, přesto pořád její součástí. Ještě nevyspěl natolik, aby ji zcela a bezpečně ovládnul a jestli chce přežít a hlavně se vyvíjet dál, musí se jí přizpůsobovat stejně efektivně, jako ona jemu! Ano, i příroda se přizpůsobuje člověku. Otázka ovšem je, jestli její další aklimatizace na naše chování nám umožní v ní přežít! Ona má jaksi vždy oproti nám navrch, protože je oproti nám (jako samotným) komplexnější a proti tomu my sami jako rod, nemáme sebemenší šanci!




Bez komentářů
Návrat na obsah