Politici jsou herci - Genog

Přejít na obsah

Politici jsou herci

Volné myšlenky
1 2 3

Žijeme ve společnosti:

... kde herci si říkají politici a lidé jim propůjčují největší divadelní jeviště jen pro pocit vděku za zábavu, kterou nám předvádí. Nemůžeme se dočkat dalšího skandálu, nebo jiných estrád, které nás vytrhnou z našich šedivých dnů prostřednosti. Dychtíme po každých volbách po nějaké změně a přitom dávno tušíme, že se nic nezmění, protože jak víme z historie, bez jednoho silného vítěze, se nikdy nic nezmění. Jen potřebujeme další vzrušení, a jak v nekonečném seriálu tušíme další dějství a to je to, co nás svým způsobem uspokojuje, tedy pocitem své pravdy a pro okolí jistou dávku našeho moudra, protože můžeme říci „já to říkal“. Nic víc nepotřebujeme - bohužel.
 Vše to je jen zábava, nebo drama, podle toho, koho jakou dostane ve společnosti roli, nebo jakou stranu scény si vybere. Není náhodou, že monarchie zanikla. Tu nahradila na přelomu století politika výměnou za doživotní rentu monarchům v podobě různých, především finančních (investičních) institucích a podobných nic neříkajících a v podstatě zbytečných oborech. Někdo pochopil, že lidé se musí bavit, že čím víc zábavy a chaosu, tím méně pozornosti a snahy se zabývat detaily. A to monarchie už poskytnout nemohla, zvlášť ve světě technické revoluce. Byly objeveny nové možnosti jak využívat přírodní zdroje a díky tomu přišly nové výrobky a technologie a hlavně myšlení a pohled na svět a proti tomu se nemohla monarchie aktivně bránit. V módě byl světonázor, který mohl vyjádřit každý, byl subjektivní, a oproti rigidní a uniformované monarchii, taky svobodný.
 Celé naše životy řídí média a pomocní herci, z nichž se později stávají politici. Tedy zase jen herci, přesněji řečeno ovládané loutky s předepsaným scénářem. Filmy, reportáže, dokumenty a vše, co vidíme, čteme, hrajeme je součástí velké manipulace. Je nám vnucováno, co máme dělat, v co máme věřit, kde se máme zařadit a v neposlední řadě co si máme myslet.
 Podívejme se, jak herci ovlivňují politiku. Na první pohled se zdá, že to tak není, ale to je jen zdání, protože si to neuvědomujeme. Lidé vnímají herce, jako baviče, kteří dávají lidem zábavu. Jsou ve světě, který na první pohled nemá s realitou nic společného. A přesto lidé taky chtějí být jako herci a mnozí je při různých příležitostech taky napodobují a to tak, že se v ten okamžik s ním na chvíli ztotožní. Přece obecně vzato říkáme, že to je jen film, že to, co je ve filmu, se neodehrává ve skutečnosti, nebo tak něco. A přesto razantně naše životy ovlivňují a to doslova zásadně! Realita je hraná jako ve filmu.
 V politice se umělci vždy pohybovali. Velcí vůdci (Hitler, Stalin, Churchill, ….), měli své choreografy, kteří je učili, jak na veřejnosti vystupovat, jak se chovat, aby je lidé co nejintenzivněji vnímali. Vše je jen divadlo! Každý z politiků je svým způsobem herec, který má svou roli a do ní se musí vcítit. Cílem toho je, manipulovat lidmi tak, aby si mysleli a dělali to, co je po nich požadováno. Informace jsou podávaný tak, aby jejich souhrn dával požadovaný výsledek a efekt. Například proces s Miladou Horákovou je toho příkladem. Bylo to jen divadlo, s čímž všichni souhlasí, jen každý to divadlo vidí z jiného pohledu. Jedni viní z divadla komunistický režim, který z toho udělal zinscenovaný proces, ve kterém je Horáková jako oběť. Jiní vidí Horákovou jako aktivního herce, který oběť předstírá. Nebudeme teď analyzovat, kdo má pravdu. Podstatou věci je, že se jednalo o politické představení. A tak se to děje pořád.
 Důležitá je choreografie a celkové citové zabarvení každé zprávy. Výsledek je myšlení občana. Čím víc je myšlení občanů stejné, tím víc se jich připojuje (rezignují). Už ne proto, že by to bylo nakažlivé, ale například kvůli sociální a společenské prestiži. Nikdo přece nechce být vyloučený z okruhu svých přátel, nebo celé společnosti. Každý chce někam patřit a nejlépe tam, kde jsou nejen přátelé, ale taky veřejně známé tváře, které dávají garanci pocitu plné sounáležitosti a taky převahy vůči těm, které takovou prestiž nemají. A to je podstata věci. Proto jsou do politiky kupování známé osobnosti z různých oborů. A herci, teatrálisté jsou ti, kteří tomu pomůžou, protože lidé se rádi baví, mají rádi zábavu. Stačí jim dát scénář a oni to představení zahrají. Ochotně ztrácejí zájem o své okolí a hlavně kontakt anonymním davem a souhlasí s čímkoliv, jen aby nepřišli o své jeviště, kde jsou oslavování svým anonymním publikem, které vůbec neznají, publikem, které paradoxně jen tuší, že to vše je jen divadlo.
Veřejnost si myslí, že nemají šanci něco ovlivnit, protože vidí, že politici (proroci) nereprezentují voliče, ale jde jim o vlastní kariéru a pocit moci. Navíc, při vhodné příležitosti spolupracují s jinou stranou a to bez ohledu na své voliče. Lidé jim nevěří, myslí si, že to nemá cenu, že je lepší mít klid a tiše souhlasit. Prostě si myslí, že s tím nic nezmůžou. A tomu jim pomáhají média, která vlastní miliardáři (bohové). Zcela záměrně používám ve svých článcích Biblickou terminologii, jelikož vše se odehrává pořád dokola od první chronologie lidstva, tedy Bible.
 
Celý tento princip je založen na strachu nejen z politiků a tedy represivních složek, ale hlavně ze sociálního vyloučení ve svém okolí, že se přátelé jim budou stranit za „jiný“ názor. Každý chce být v tom nejlepším světle a proto nebýt přijat svým okolím, nebo nebýt pochválen za nové hezké triko, i když je nové a drahé protože má jiný názor je to nejhorší trauma, jakému je jedinec v konzumní pokrytecké společnosti vystaven. Vypadá dobře, ale pro jiný názor prostě není přijat. A proto se raději přizpůsobí a to jen pro svůj osobní profit a hlavně pocit, že je okolím přijat, tedy že někam patří.
 
Příklad, aktuální migrace: nelíbí se Vám, že se zde usazují lidé, kteří přicházejí, nikdo přesně neví odkud a zavádějí si zde své kulturní a náboženské asociace. Ve společnosti to vře a ve vašem blízkém okolí se to tak jako Vám taky nikomu nelíbí. V médiích probíhají vášnivé diskuze a všude jde cítit napětí a Vy máte pocit, že vyhrajete, že to politici nedovolí, protože je Vás víc. Proběhnou nějaké průzkumy, kde je vidět jasný nesouhlas s aktuální situací. Pak se vše zklidní, občas se téma vynoří, ale už to není tak aktuální. Po nějaké době se téma opět rozvíří a v masmédiích se objeví výsledky průzkumu, kde veřejnost je pro, aby tady migranti žili, že veřejnost proti nim nic nemá a dokonce jsou rádi, že tu jsou. Toto kampaň je vedená tak, aby byla vidět všude, aby jí každý zaregistroval, a díky masmédiím máte najednou pocit, že je vás málo a proto už nemá cenu dál bojovat. Sedíte se svými přáteli a díky „výsledkům z průzkumu“ se na toto téma už nebavíte, protože výsledky průzkumu, které byly ve všech hlavních médiích, jsou jasným signálem k tomu, že někteří z Vašich přátel taky zřejmě souhlasí a protože Vy se nechcete hádat se svými přáteli, nebo lépe řečeno chcete vypadat v tom dobrém světle, jako ti lepší lidé a protože většina je PRO, tak raději mlčíte. A tím to vše končí, respektive svobodný názor. Věřte tomu, že se nikdy žádný průzkum veřejného mínění nekoná a myslíme si, že se nikdy ani nekonal. A proč taky? Proč by například Babiš, nebo Bakala zbytečně mrhal penězi, když výsledky průzkumu předloží veřejnosti přesně takové, jaké se mu hodí? Lépe řečeno, proč by riskovali negativní výsledek? A takto to platí globálně.




... Každý, kdo se trochu orientuje v historii, tak musí vidět, jak se společenský a sociální svět nemění, i když politici nám tvrdí, že ano! Nemusíte být odborník, stačí mít všeobecný přehled a umět si dávat věci do souvislostí, v tomto případě principy chodu dějin a politiky. Když jsme posledně psali úvahu o politicích jako hercích, tak jsme si řekli, že i v této rubrice to bude na pokračování.
 
Vezměme si například římské impérium. Nebudeme Vás tady nudit jejich expanzí, jejími zásluhami, co vybudovali a letopočty. Ukážeme vám, jak fungovala politika už v té době a že se z principu, který vidíme dnes, vůbec nezměnila. Je všeobecným faktem, že se dostala do podvědomí, hlavně co se týká intriku a násilí mezi senátory a celou tehdejší „elitou“. A jako vždy se jednalo hlavně o choreografii, která měla především zapůsobit na? …. no přece daňové poplatníky, tedy pracující občany. Myslíte si, že se něco za těch cca 2000 let změnilo? Na odpověď nám postačí dvě nejznámější osobnosti té doby, Caligula a Nero.
 
Už César a po něm všichni ostatní se vyznačovali megalomanstvím, stavěli co nejvýš a co nejokázaleji. Vše mělo ukázat občanům jejich sílu a moc a tím vytvářeli u nich pocit bezpečí. Oni sami se tak ale necítili, jejich příbuzní chtěli na jejich místo, žili ve světě plných intrik, které standardně vyvrcholily obviněním ze zrady a následně vraždou. V čem se liší od nynější doby? Jen tím, že dnes jsou zde média, která vše dobarvují, ale z principu v ničem. Dnešní politici mají své konkurenty, kteří je většině případech už nechtějí zabít (aspoň ne veřejně), ale taky chtějí na jejich místa. K tomu používají různé intriky. A jejich princip se nezměnil. Politický konkurent vždycky najde v řadách politiků spojence, s kterým se domluví na podmínkách převzetí některého z úřadu. Když to dobře zorganizují, převzetí moci se povede. V hlavní roli jsou většinou finanční a korupční skandály. V případě nedostatečného efektu se přidávají další ingredience. Pro muže je tu například model pokus o znásilnění, nebo sexuální obtěžování, u žen zneužití pravomoci, nebo marnivost. A věřte tomu, že je vždy z čeho vybírat. Určitě se někdy nestačíte divit, jak je možné, že se ten či onen politik nechá tak hloupě nachytat, že? Opravdu je to ale tak jednoznačné?
 
Caligula (31. Srpna 12 n. l. – 24. Ledna 41 n. l.), který je obecně znám jako organizátor sexuálních orgií, se taky vyznačoval velmi sofistikovanými intrikami, na které ovšem nakonec sám doplatil. Zjevně trpěl nějakou schizoidní poruchou, a proto se zbavoval v okolí všech, kteří ho mohli ohrozit. Takového postupu používají především autokrat, tedy samovládce. Sám zinscenoval intriky tak, aby veřejnost nabyla dojmu jeho správného jednání a odsoudila ty, na které ukázal.
 
Málem bychom zapomněli ještě na takový „malý“ detail a to je celková teatrálnost. S ní jsme vás už seznámili posledně, ale tentokrát vám to víc ukážeme na praktických případech. V té době ještě nešlo ani tak o osobní šarm, protože na každého vůdce (Cesaera) se všichni poddaní dívali z dálky a proto nemohli ho slyšet osobě, pohlédnout mu do očí, nebo ho sledovat při konverzaci a podobně. Byl jim jednoduše vzdálen. Aby se jim přiblížil, aby vnímali jeho velikost (dobrotu, schovívavost, odvahu, ….), stavěl monumentální stavby a armády, dobýval a podmaňoval cizí území a hlavně pořádal pro obyčejné lidi arény. V arénách se mimo klasickou zábavu, jako jsou souboje gladiátoru a zvířat, popravoval své odpůrce a konkurenty. To bylo to klíčové fluidum, které spojovalo společnost, která se tímto přikláněla na jeho stranu a tím ho podporovala. Veřejná poprava těch, který vůdce označil za jejich nepřátele, které sám chytil, nebo odhalil a taky potrestá. On nese hříchy svých činů ve prospěch svých poddaných. Jaká to oběť! Tyhle události byly velmi populární a dostat se na takovou událost byla pro obyčejného člověka velká pocta. Platilo se za to a to nemalé částky. Vidět, jak nepřítele Ceasaera, tedy i toho obyčejného člověka trhá drává šelma, nebo je opékán na rožni, bylo to, co chtěli všichni vidět. Nešlo ani tak o brutalitu trestu, ale hlavně o inscenaci, která vháněla atmosféru zadostiučinění doslova do morku kosti. Nikdo z nich nepřemýšlel nad tím, jestli se to, či ono opravdu stalo. Šlo tady jen o divadlo, které mělo veřejnost ubezpečit o tom, že jejich vládce na všechny dbá a má je rád. A lid ho miloval a obdivoval, když zřídil císařský veřejný dům, ve kterém se musely prostituovat manžely a dcery senátoru, aby tím naplnil státní pokladnu.
 

Srovnání s dneškem:
 
Dneska se oponentní politici nevaří na veřejnosti v kotli, nevisí hlavou dolu na kříži, nebo se nehází do arény se lvy a nemusí se bát, že jejich manželky (nebo poslankyně, ministryně a jiné vysoké státní úřednice osobně) se budou muset prodávat v nějakém nočním klubu, nebo šlapat na Perlovce, nebo kolem hlavního nádraží. Přesto způsob trestu a trest samotný je v ohledu na epochu stejně tak traumatizující, jako tenkrát trest fyzický. Dnes se arény smrti organizované choreografy nepořádají, dnes k tomu slouží média. Princip je opět stejný. Nejedná se o fyzické popravy, ale díky médiím jsou to popravy společenské. Dokážou takto vyřadit kohokoliv, kdo se stane buď nepohodlným, nebo nebezpečným. Zrovna při tom nás napadá například Dominique Strauss-Kahn, bývalý šéf MMF, kterému zlomilo vaz obvinění pokojské z údajného sexuálního obtěžování. U nás by to mohl být možná MUDr. David Rath, kterého chytli s krabicí od vína, ve které bylo 7 milionu korun.
 
Veřejnosti jde vždy jen o spravedlnost a důkaz, že i mocní jsou na tom právně stejně, jako oni sami. Obyčejní lidé jsou trestání denně a tvrdě, a když se občas k nim připojí někdo z elity, jsou spokojení a šťastní, že se mohou na to utrpení dívat z pohledu těch, kteří měli to právo trestat je. Vidí v tom zadostiučinění a spravedlnost. Díky vytvořené společenské hierarchii je to přirozené a snad si můžeme v této souvislosti dovolit napsat i logické a tedy normální. Každý vládce, ať už demokrat, nebo diktátor, musí občas veřejnosti předložit důkaz jakési rovnosti mezi společenskými vrstvami, že všichni mají něco společného. A to opravdu stačí k tomu, dát je do jakési roviny a to opravdu stačí k tomu, aby ho lid následoval. A k tomu se používá princip intrik, který tím vládne už od dob Bible. To byly ty důkazy, ty činy, které dokazovaly poddaným dobrou vůli jejich vládce. Dnes tohle dělají média a ta vládce prezentují tak, jak je platí, respektive jak se stará ne o jejich blaho, ale blahobyt.
 
Mezi největší intrikány a zároveň herce v politice byl ve starém Římě Nero. Jeho duševní zdraví byla taky něco jako Pandořina skříňka a proto je tak známý. Ten vzal své panování jako velkou divadelní hru, respektive drama. A tohoto modelu se moderní politika drží dnes.
 
Všimli jste si, že poslední dobou se do politiky dostávají herci, nebo celkově umělci? Tento fenomén se netýká jen ČR. A je to docela příznačné, protože jak jsme psali posledně, politici jsou dnes herci. Politika jako řemeslo už neexistuje. Lidé se musí bavit a to jim může poskytnout jen divadlo a herci, komici, tragédové. Jde jen o to, zabavit publikum a mít úspěch. Tenkrát byli vládci odkázání na vyjádření svého šarmu monumentálními stavbami a brutalitami v arénách. Až na Nera to nebyli herci, byli závislí na představení jiných, oni byli jen scénáristy. O několik století později se z vůdců a vládců stali politici. V té době taky vznikala média a ty nabízely možnost být k lidem blíž a to bez brutalit, být tedy lidštější. A protože se vytratila možnost zbavit se konkurenta na veřejném popravišti, začala se k špinavé práci používat humánnější masmédia, která se podílí na produkci intrik, které slouží politikům a těm, kdo je platí. K tomu, aby lidé v masmédiích viděli politika v tom správném světle, musel se z politika stát herec.
 
Není tajemstvím, že každý velký politik, má (měl) svého choreografa, který mu radí, jak má vystupovat na veřejnosti. Měli je Stalin, Hitler, Mussolini, Obama, Putin, Bush a další. Každý z nich byla nezaměnitelná osobnost s charakteristickými rysy, s kterými komunikovali s veřejností. A to jsou pohledy do hlediště, výška a zabarvení hlasu, celková řeč a gestikulace. Tedy každý z nich je herec, který hraje ve světě (největší jeviště na světě) svou roli.
 
V dávné historii se vládci báli svých konkurentů a příbuzných. Dnes se bojí médií, protože ty mají moc ovlivňovat myšlení, nálady a hlavně emoce milionů lidí a to jediným odstavcem, někdy i jedinou větou. Monarchie zanikla díky průmyslové revoluci, protože se nedokázala přizpůsobit době a nedokázali včas využít potenciálu nadcházející epochy. To hrozí všem, stalo se o v minulosti i velkým civilizacím. Monarchie byla většinou řízená církví a ta nebyla moderní době a veškerým novinkám jak ve vědě a kultuře nakloněna. Díky novým technologiím se začaly měnit nároky obyčejných lidí. Vznikaly továrny a tím se zvětšovaly města, do kterých proudilo čím dál víc lidí hledajíc práci. Rolníci se stěhovali do měst a už nepotřebovali každou neděli chodit do kostela a odevzdávat část své úrody panstvu. Tím šlechta ztrácela moc a tím se celkově monarchie oslabovala. Stavěly se nové továrny pro nové produkty a jejich majitelé zaměstnávali ty, kteří předtím pracovali pro šlechtu. Bylo to pro ně výhodnější, protože nebyli závislí na počasí a celkově měli větší pracovní pohodlí, než na nějakém statku, kde museli pracovat od rána do tmy. Majitelé továren se stávali čím dál bohatší a to tak, že předčili jměním jak šlechtu, tak kdejakého monarchu. Majitelé továren, tedy kapitalisté získávali čím dál větší vliv a jediní, kdo jim stál v cestě, byla monarchie.
 
Monarchové se nechtěli vzdát a tak byla naprogramována pomocí kapitalistů první světová válka. Díky médiím se vše usnadnilo. Přišlo se na to, že noviny, jakožto médium, má na lidi obrovský vliv a že se dá toho využít i k válce. Válka se musela stát a to ve jménu průmyslové revoluce a nového uspořádání světa. Svět už neměl patřit rigidní monarchii, svět měl patřit kapitalismu. Po první světové válce zanikla v Evropě poslední bašta monarchie, Rakousko-Uhersko, která se rozpadla na nové Evropské státy, jako je Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Československo, Lichtenštejnsko, Chorvatsko a další. Tyto a další státy, které vznikly dříve, už neovládala šlechta a monarchie, ale vzniklo nové médium a tím byla politika.
 
Politika nahradila šlechtu, která řídila osudy poddaných, tedy občanů. V té době se začala rozpínat média, především noviny a jim podobné tiskoviny. Tak jako ve středověku, tak za dob monarchie byli vládci svým poddaný vzdáleni. Média a nastupující politici to změnili. Díky médiím měli veřejně činní lidé k lidem blíž, protože v novinách o nich psali, psali o tom, co řekli, co udělali, s kým se setkali a podobně. Lidé si vše přečetli a to, co četli, utvářelo myšlení a postoje o každém, kdo se v novinách objevil. A nejen to. Pomocí médií bylo možné tyto nálady ovládat masově a v podstatě kdykoliv bylo potřeba. V té době ale ještě politici řídili vše, jako předtím šlechta. Až v době studené války začala svět řídit média a řídí ho dodnes. Do té doby byly média jen pomocníky politiků. Jednoznačným důkazem je druhá světová válka, respektive vzestup nacismu, kdy Goebbels, Hitlerův ministr propagandy zcela očividně pochopil a dokonale využil moc médií k manipulaci celého národa.
 
Toho času média odváděla špinavou práci za politiky. Politici přikázali a média štvala proti sobě kohokoliv, koho bylo třeba. Opět nikoho nezajímalo, jestli to či ono se opravdu stalo. Lidé potřebovali informace a ty dostávali tak, aby se chovali, jak bylo potřeba. V novinách byla přece pravda, tedy aspoň to tak bral každý, kdo je četl. Nikoho nenapadlo, že by tomu bylo jinak, že si někdo dovolí lhát statisícům a milionům lidí! Po druhé světové válce, převzaly moc nad tímto světem média, která se transformovala do masmédií. Situace se obrátila, masmédia přikazují a politici dělají za ně špinavou práci. Politici jsou dnes těmi herci, účinkujícími v aréně, ti, kteří když je třeba, jdou do kriminálu za korupci, nebo co se zamane. Proč si myslíte, že politici vlastní média, nebo mají s nimi úzké vztahy? Proč je vlastní miliardáři a proč jsou pak ještě víc bohatí? Protože pomocí médií ovlivňují lidi tak, jak potřebují. Ukázkový příklad Jeff Bezos, majitel Amazonu, který v roce 2013 koupil The Washington Post a o 4 roky později se stal nejbohatším člověkem světa. U nás je to Andrej Babiš a jeho MAFRA. Kdo vlastní ta správná média, ovlivňuje myšlení a nálady nejen lidí, jako jednotlivců, ale celé společnosti. Politici jsou si toho vědomi, a proto dělají to, co „chtějí“ lidi. Moment! Nepřekombinovali jsme to? Je to opravdu tak, že politici dělají to, co chtějí lidé? Z části je to opravdu tak. Když média vypustí do éteru zprávu, vyvolá ve veřejnosti nějaký ohlas. Politici jsou díky médiím nuceni postupovat tak, jak média vyhodnotí svou zprávu. Politici ani většinou neví, jak lidé reagují. Dostanou výsledky průzkumů a anket a k tomu vyjádří své stanovisko. Ne, politici nejsou hloupí a ani líní. Jsou jen zaměstnanci velkého promazaného stroje na myšlení a ovládání anonymního davu. Oni ve své podstatě vědí, co se děje a jaká je nálada ve společnosti, ale protože i oni musí o svůj chléb bojovat, dělají to, co chce jejich zaměstnavatel. Nejsou to ale zaměstnanci v pravém slova smyslu. Je jim jen propůjčena veřejná moc výměnou za poslušnost a loajalitu. Jakákoliv neposlušnost se trestá vykonstruovanými skandály (viz uvedeno výše). A každá veřejná činnost, ať je to v divadle, za řečnickým pultem, nebo jakýkoliv jiný styk s veřejnosti, je spjat s teatrálnosti, tedy hrát svou roli.
 
Je opravdu možné, aby masmédia nahradila politiky a ovládala celou společnost? Ano, je to tak. Zkusíme to na příkladech: Rusofilové obviňují Eurohujery a kavárnu ze lží, manipulací a že jsou financována Sorosem. A Eurohujeři a kavárna obviňuje Rusofily z toho, že Putin ovlivňuje volby, platí nekorektní média, která jsou plná lží, která rozbíjí demokracii. A teď to vy dva spojte dohromady. Už to vidíte? Ty zprávy, co se týče obecného sdělení, se v ničem neliší. Média jsou už tak daleko, že ani ten obsah zpráv není prioritou, protože ty zprávy jsou pořád dokola. Nevěříte? Co jste se dozvěděli například o Skripalovi a Novičoku (ti co neví, ať si to vygooglujou)? Kolik pravd a lží tam je? Co je pravda a co lež? A to není jediná věc! To je každá zpráva s politickým pozadím, sportu a kultury nevyjímaje! Jak může kterákoliv ze stran garantovat pravost svých zpráv a přitom zároveň nebýt osočena ze lži? To prostě nejde! A ten, kdo to tvrdí, opak, tak lže! Pod tlakem médií, se může na jejich popud (zprávami o nečinnosti policie, nebo neschopnosti) vmísit do vyšetřování kauz. A to ať politických, nebo trestních. Někdy je mediální tlak na policii tak velký, že je jednoduše pod tlakem veřejnosti (prezentováno médií) nucena zavřít „vraha“ i když sama ví, že ho bude muset propustit. Hlavně, ať mají klid a nikdo je neobviňuje z neschopnosti! Tyto kauzy mají většinou pozadí se spory v represivních orgánech, kde daná kauza rozhodně o bytí, nebo nebytí určitých osob v daném resortu. Vrah, nevrah – tady jde o mé koryto! Nezapomeňte prosím, že média vlastní ve své podstatě fyzické osoby a díky nim ovládají veřejné mínění, protože mají své osobní zájmy. Když mají osobní zájem například na výměně policejního prezidenta, tak to prostě udělají, bez ohledu na vinu, na důsledky životních osudů obviněných díky mocenským bojům na poli politiky a veřejného života. Nejde o daňové poplatníky, plátce koncesionářských poplatků a voliče politiků, jako obyčejných lidí. Jde o moc a schopnost ovlivňovat co nejvíc daňových poplatníku, plátců koncesionářských poplatků a voličů politiků. U politických kauz je to trochu jinak. Tady záleží na politické a veřejné moci „oběti“ a síle jeho médií, nebo mediální podpory jeho podporovatelů.
 
Proč potom politici? I oni jednou zaniknou. Politik je dnes už pouze ohlašovatel zpráv, mluvící převážně „novořečí“, tedy s předepsanou politickou korektností. A časem nebudou potřeba, protože média budou sama ohlašovat a řídit to, co bude potřeba. K čemu platit někoho, koho už nepotřebujete? Kdo víc vytváří atmosféru ve společnosti, než média? Díky Orwellovskému „novořečí“ vytváří novou korektní mluvu a tím taky společnost, kterou tím vězní v kleci strachu, kde každý, kdo smýšlí jinak, je nálepkován například xenofobem, populistou a podobně. Těmito prostředky lze masám vymývat mozek a tím sjednotit myšlení celých mas. Jednoduše vnutit lidem strach se vyjadřovat jinak, než je v médiích prezentováno. Ten přerod, jak se díváme kolem, už započal. Nevěříte? V případě bombardování NATO z důvodu ochrany, nebo pomoci demokracii jiného suverénního státu, se v médiích nemluví ze strany západní civilizace o válce, ale o kulantním vyjádření, nebo taky omezeném trestním opatření. Dále například: důchodci – generace 60 plus; škaredí lidé – esteticky vyzývaví; hloupí lidé – duševně vyzývaví; politici nepřiznávají, ale připouštějí; civilní oběti – kolaterální ztráty (platí pouze ze strany vojsk NATO); propouštění – uvolnění a mnoho dalších výrazů, kterým převážně rozumí jen politici a novináři. Některé ženy si v zájmu pokroku a splynutí se západním „moderním“ světem odebírají ze svých příjmení „ová“ a tím jejich osobnosti zůstávají v tvrdém mužském rodě, na druhou stranu například v Německu politicky korektní feministky brojí za poženštění nesklonných slov, jako je například profesor, advokát, lékař a podobně. Ani Evropské náboženství není ušetřeno novodobé korektnosti. Kritizovat křesťanství je dnes moderní a pokrokové, naopak kritika islámu je xenofobní a rasistická. Jde o to, naučit lidi myslet uniformovaně, zbavit je možnosti používat více možných výrazů, které by je mohly učit kombinovat nové, ve svém důsledku jde tedy o redukci slovní zásoby. Takhle funguje manipulace lidskými masami za pomocí nových slovních šablon, které nastavují masám myšlení. Časem vznikne strach (v některých kruzích, jako jsou politické kluby, nebo na vysokých školách už dokonce je) používat jiná slova, aby člověk nebyl společensky dehonestován a tedy nebyl sám. Nepíšeme teď tady o minulém totalitním komunistickém režimu, ale o přítomnosti v demokratické, vyspělé západní civilizaci. Nebude to ze dne na den ani z roku na rok, ale možná během tří až čtyř generací nebudou parlamenty a volby, protože společnost bude dostávat jen tolik informací, kolik jich bude potřebovat. Lidé nebudou muset umět ani číst, ani psát. Naučí se jen určitými znaky ovládat to, co bude potřeba k vykonávání jejich práce. Proč by měli politici řídit tento svět, když média ovlivňují myšlení lidí? Každý politický skandál je vláčen médií a lidé, masy na něj reagují.



... Kdo je tedy tady ten silnější? Prve politici média ovládali, ale pak někoho napadlo, že když politici díky médií mohou ovlivňovat masy, proč by to nemohly média dělat sama? Ta myšlenka je nasnadě, když někoho kompetentního napadne, že politici díky médiím ovlivňují masy. Miliardáři začali kupovat média a s jejich pomocí vytvořili jakousi clonu intrik, že lidé sami o jejich osudu rozhodnou a to tak, jak jim vnutí média. A opět, jako u velkých přelomů dějin, i tentokrát to bude velká show, bez které by se na tomto světě nic nehnulo. Lidé se musí bavit, mají to rádi už od dob Biblických. Za každou zábavou byla ovšem nějaká past. Většinou se na to přišlo pozdě, zprvu si toho nikdo nevšimnul a ti co ano, byli nálepkování dehonestující přívlastky. A tak bude to i tentokrát. Opět tu bude pár zaprodaných politiků, kteří jim v tom budou pomáhat, za povrchní posmrtnou slávu v podobě ulice, nebo bulváru nesoucí jejich jméno.
 
 Média jsou většinou vlastněná soukromými subjekty. Když to tak není, jedná se tím obecně o nástroj totalitní moci, které ovládá stát, tedy nějaký diktátor. Například bývalý východní blok, nebo dnes Severní Korea, nebo Irán. Média, především ty hlavní a státní, jsou v demokratické společnosti napojena na neziskové organizace a další instituce, které monitorují nezávadnost obsahu, zpráv a celkové orientaci média. Masmédia ovšem nejsou nehmatatelné subjekty, které bdí nad našimi životy jako bohové. Ono to tak jen vypadá, protože se rozmělňují na novináře, redaktory a vydavatele. Vypadají, jako by byly jeden organismus, který je úplně mimo naše chápání, protože přinášejí informace ze světa, kde my obyčejní lidé nikdy osobně nedostaneme. Politika a celkově světové dění díky nim vnímáme až od svých sdělovacích prostředků. Jenže i média samotné mají své majitelé, ty, kteří je vlastní a platí prostřednictvím neziskových organizací. Musí, protože v tomto světě nic není zadarmo. Těm, kteří je platí, média tím pádem slouží a tím pádem už nejsou nezávislá. Většinou je vlastní ti, co mají hodně peněz, tedy většinou miliardáři a výš. A protože miliardáři mezi sebou soupeří už od doby průmyslové revoluce o to, kdo je nejbohatší, masmédia jim slouží jako zbraně. Stačí jediná zpráva a akcie konkurenta padají na burzách volným pádem. Proto každý konkurent má taky média, které buď koupí, nebo stvoří, aby se mohl bránit, nebo i zaútočit. A my, kteří je konzumujeme, jsme munici. Čím víc konzumentů (střeliva), tím větší šance na úspěch na bitevním polit byznysu mezi miliardáři. Takže ve svém důsledku média opravdu ovládají naše životy. Média, ať už jsou ve vlastnictví kohokoliv, nemůžou být nezávislá a to právě z principu vlastnictví. Když máte firmu a váš zaměstnanec nedělá to, co chcete, respektive to, co je povinností placeného zaměstnance, tak ho propustíte, což způsobí, že bude hlady. A věřte tomu, že v tom baráku, kde se sedí novináři, nikdo nechce být hlady! Asi tak nějak.
 
 Populární odhalování a sledování financování politických stran a majetková přiznání samotných politiků jsou příkazy masmédií a politici je musí schvalovat. Je to přece paradox! Proč by někdo střílet do vlastní branky, když má moc to ovlivnit? Politici už nic neovlivňují! A vše bylo v médiích vybarveno tak, aby veřejnost měla pocit zadostiučinění. Je to stejné, jako ve starém Římě, kde nepřítel lidu umíral pod drápy hladové šelmy. Jiný obsah, ale stejný účinek a o to tady jde. Na druhou stranu, novináře a jejich příjmy nikdo nekontroluje. Nejsou zkorumpování jen politici, nebo uklízečky. Nejkorumpovanějšími zaměstnanci jsou novináři a ti, co dělají ve veřejných médiích. Politik, když jde do politiky, nebo v průběhu mandátu založí firmu nebo se zjistí, že zvýhodnil firmu svého příbuzného, nebo kamaráda, jde o konflikt zájmů a média ho začnou lynčovat. To samé je například u lékařů, kteří se zúčastní na nějaké v exotické zemi na předvádění nových antidepresiv. Těm pak hrozí trestní postih, protože by je luxusní pozvání mohlo zavazovat při rozhodování výběru daných preparátu pacientům. Proč nikomu nevadí, že novináři dostávají například na testování auta na několik týdnů, nebo přímo testují vozy v exotických zemích, kde vše (hotely, letenky, jídlo, bary, kurzy plavání, …) hradí zadavatel? Kde je ta jistota, že je tyto nadstandartní služby ze strany koncernu neovlivní při psaní recenzí? Nebo jsou zváni do arabských zemí, kde jsou převážně porušována lidská práva, ale o místních elitách slyšíte a čtete, jen to pozitivní a „lidské“? A ten samý osvětový žurnalista pak bude ve svém sloupečku spílat jako Roland Freisler na Frantu ze zapadlé Lhoty, který dal Lojzovi krabičku cigaret za to, aby mu při sekání obecní sekačkou pokosil dva metry čtvereční trávy před brankou, protože měl zrovna nohu v sádře. Boj proti korupci, vedou vždy jen média, která sama se nechávají korumpovat.
 
 O co tedy jde? O přestavbu společnosti. Tak, jako musela zaniknout rigidní monarchie, tak samo se postupem času stala politika vágní a společensky nezajímavá. Je třeba stvořit nové médium. Lidé se musí bavit. Je jedno jestli v aréně, nebo se na ní dívat, nebo vidět a číst o skandálech v politice, sociální a ekonomické oblasti. Zanikne „politické umění“, tedy to teatrální hašteření, v čem byla „ta naše“ vláda lepší od té předchozí. Už se média nebudou předhánět, kdo z nich má větší „pravdu“. A jak se budou bavit lidé? To ještě nevíme, ale možná nám někdo napoví, možná přijdeme na to, jak to zastavit.
 
 Masmédia byla jedním z hlavních zbraní ve studené válce, kdy každá ze stran propagovala svůj politický systém jako ten správný a druhý pomlouvala. Traduj se, že ta Sovětská lhala, ale ta západní nebyla na tom o nic lépe. Toho času bylo v západních médiích zakázáno informovat o bídě a nezaměstnanosti na východní frontě, a když na to východní masmédia poukazovala, měla tato tvrzení odmítat. Tak samo jsou média schopna ovlivnit justiční případy. Když to vezmeme posloupně od středověku až do dnešních dnů, tak v minulosti po císařích vznikla monarchie a šlechta, která byla řízená církví. Pak se ze šlechty obrazně stali politici, kteří prve ovládali média, ale média se pak stala církví, která ovládá veškeré dění a myšlení, jako tenkrát církev.
 
 Až zase uslyšíte od politiků, že naše společnost udělala obrovský společenský a sociální krok kupředu, tak si vzpomeňte na tento článek a věřte, že jsou to lži. Naše společnost díky vytvořené hierarchii se od dob Biblických nepohnula kupředu ani o jeden milimetr! Člověk nemůže společensky a sociálně pokročit dál, dokud nepřestane druhému závidět, že má o něco málo víc než on sám a dokud ho bude hnát touha mít o něco málo víc, než má ten druhý!

 
"To, co dnes naleznete v hlavách lidí, už často vůbec není realita, ale médií zkonstruovaná skutečnost."
Elisabeth Noelle-Neumannová

 
 Zatím jsme masmédia a novináře stavěli do pozice „tvořitele“ společnosti, kteří určují společenský, sociální, kulturní a myšlenkový směr ve společnosti. Ovšem i to se brzy změní. Quakebot je projekt, který by testován už před několika lety ve spojených státech. Jde vlastně o počítač, který píše samostatně, například o bilančních výhledech firem, nebo v reálném čase podává zprávy o zemětřesení, jakmile překročí určitou sílu. Už nikdo z novinářů nemusí spěchat do Indonésie, nebo na Kamčatku za vybuchující sopkou. Vše zachytí senzory a počítač napíše zprávu. Například v Německu byl vyvinut software, který je schopen na základě velkého množství dat formulovat články bez přičinění redaktoru. Takže v blízké budoucnosti bude zapotřebí už jen pár „alfanovinářu“, kteří zadají směr článku a zbytek zařídí stroje.

 Dnes opět začínáme oslavovat kult Karla Marxe, komunistického teoretika, kterého jeho noví „objevitelé“ hájí tím, že není zodpovědný za zločiny komunismu, i když na základě jeho učení komunisté jsou zodpovědní na miliony mrtvých a obrovská lidská utrpení. Co nám ti novodobí „pokrokoví“ politici chtějí tímto říct? Co přijde za dalších 10 – 20 let? Vnutí nám kult Hitlera? Myslíte, že je to nesmysl a že to nikdo nedovolí?! Můžou to interpretovat úplně stejně.
„Hitler to myslel dobře, jen byl celou dobu špatně chápán. A My, dnešní společnost jsme ho konečně pochopili a je nám tedy jasné, že Hitlerovi šlo především o sjednocení Evropy jako rovnoprávného politického celku. To, že to mělo být silou Německa je jen špatná interpretace jeho okolí, za které ve svém důsledku není zodpovědný, protože i když byl vůdce, přesto byl se svou myšlenkou sám. Nechal se ovlivnit přesilou mas a osobně nikomu neublížil. Koneckonců, dnes už není Německo, jako před 100, nebo dokonce 40 lety, ale je to plně multikulturní země, plně integrována do Evropského společenství, jako do jediného a nedělitelného celku. Trvalo celá desetiletí než se naše minulost přetvářila v současnost a ukázala nám, že s novou generací jde minulost oživit v zájmu skvělé, pokrokové a plodné budoucnosti. Je třeba se jen vyvarovat osudových chyb v minulosti, na které nám současnost jasně ukazuje.“
A politici, prostřednictvím médií (respektive je to obráceně), nám to budou vysvětlovat jako přirozený myšlenkový pokrok, jako sociální už ne revoluci, ale jako myšlenkovou evoluci, kterou jsme díky novodobým politicky korektním myslitelům, aktivně zúčastněni. Jaká to pocta! Člověk musí mít pocit, že má v životě pro někoho nějakou cenu! Navíc k politickému blahořečení Hitlera jedna cesta už existuje. Jde o Hitlerové deníky, které podle německého deníku STERN vykreslují jako nevinného, který byl proti křišťálové noci, chtěl s Anglií mír a byl proti Holokaustu. Možná někdo za 10 – 15 let z politicky pokrokových blbounu objeví, že se jen tehdejší doba se s tímto „faktem“ nechtěla smířit. Člověk se vyvíjí tělesně stejně, jako myšlenkově a ideově. Vše, co bylo v minulosti špatné, je třeba zrevidovat. Neexistují žádné nové ideologie, je jen potřeba v minulosti dobře hledat a správně, tedy novodobě umět si je umět vyložit. V minulosti je budoucnost, která nebyla ještě objevena, nebo byla špatně pochopena. Říká se tomu konspiračně Overtonovo okno, tedy způsob, jak dostat do veřejného mínění to, co je tabu, nebo doposavad společensky nepřípustné, nebo dokonce juristicky trestně postihováno. A to bez médií jednoduše nejde. Jsou to právě média, která tyhle zvrácenosti mohou ve veřejnost vyvolat diskuzi, kterou přirozeně samy ovládnou.
 
 Není jaksi už tajemstvím, že tajné služby používaly novináře jako špiony. A to nejen jako zahraniční zpravodajce ale taky na domácí půdě. I když už dnes asi nezjistíme, jestli byl prvně nápad od CIA najmout novináře, aby pracoval pro ně, nebo to byl nápad mediálních magnátu, nabídnou novináře jako špiony, za lukrativní informace. Každopádně se tajné služby přepočítaly. Postupem času i nad těmito citlivými složkami převzaly moc média. Ovšem tady už provést skandál, jako například s americkým prezidentem nejde. Občas něco „vybouchne“, ale nikdy to není nic tak vážného a veřejnost rychle zapomene. Pěšáci (od agentů až po generály) tajných služeb si pořád naivně myslí, že se ctí pomáhají státu a přitom odvádějí špinavou práci pro bulvár, který kontroluje nálady ve společnosti tak, jak jejich majitelé potřebují, aby si udrželi svou moc. Každá zpráva tajných služeb ohledně čehokoliv aktuálního je předložena médií a následně upravena. Když je třeba rozvířit emoce a vášně, zpráva se upraví tak, že zlý diktátor vraždil civilisty. Když je třeba mezi lidi dostat pocit spravedlnosti a zadostiučinění, tak „vláda“ (diktátor) odrazila pokus o puč chystanými teroristy. Dnes neexistují zprávy a pravdy. Jen fakta a lži. Lži jsou ovšem vždy na titulních stranách, které dehonestují fakta pod nimi. A protože se oficiálně jedná důvěryhodné masmédia krytá státními a bezpečnostními složkami, většina veřejnosti tomu uvěří.



Bez komentářů
Návrat na obsah